Dne 1. 1. 2026 vstoupila v účinnost tzv. velká novela rodinného práva přijatá jako zákon č. 268/2025 Sb., která představuje nejvýznamnější změnu v této oblasti od rekodifikace občanského práva. Novela se dotýká všech klíčových oblastí rodinného práva – rozvodu manželství, péče o děti i výživného.

Připravili jsme proto přehled nejdůležitějších změn, které novela přináší:

1. Rozvod manželství – zjednodušení nesporných rozvodů

Základní rozlišení rozvodu na nesporný (tzv. smluvený rozvod, jehož předpokladem je dohoda manželů) a sporný zůstává zachováno. Nesporné rozvody ale novela výrazně zjednodušuje. Soud nově ze zákona nezjišťuje příčinu rozvratu manželství a vychází pouze ze shodného tvrzení manželů o rozvratu manželství (což však odpovídá i dosavadní převážné soudní praxi). Ruší se i podmínka oddělení domácností minimálně po dobu šesti měsíců (ta byla též doposud plněna zpravidla pouze formálně, shodným prohlášením manželů) (ust. § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v aktuálně účinném znění (dále jen „občanský zákoník“)).

K dohodě má vedle jednoduššího procesu manžele motivovat i nižší soudní poplatek. Za podání návrhu na rozvod, který není smluvený, totiž navrhovatel zaplatí nově 5.000 Kč oproti dosavadním 2.000 Kč, které nadále hradí pouze navrhovatel v případě smluveného rozvodu.

Nadále však u smluvených rozvodů zůstává podmínka, aby:

• manželství trvalo nejméně jeden rok,
• manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného,
• manželé se dohodli na úpravě poměrů nezletilého dítěte a soud jejich dohodu schválil – nově ale soud bude tuto dohodu schvalovat ve společném řízení (viz další bod).

2. Namísto dvou soudních řízení jedno

I pokud jde o podmínku smluveného rozvodu spočívající ve schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí soudem, dochází k výraznému zjednodušení. Doposud totiž bylo v případě rozvodu manželství manželů, kteří byli rodiči nezletilých dětí, nutno zahajovat dvě samostatná soudní řízení – řízení o rozvod manželství a řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí. Soud nemohl manželství rozvést, dokud (zpravidla stejný) soud pravomocně nerozhodl o schválení dohody rodičů o úpravě poměrů nezletilých dětí.

To přinášelo zbytečnou zátěž účastníkům, ale i soudům. Nově dochází ke spojení řízení o rozvod manželství s řízením o úpravě poměrů nezletilých dětí, což smluvené rozvody výrazně zrychlí a zjednoduší. Právní moc rozsudku, jímž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, pak nastane nejdříve s právní mocí rozhodnutí o úpravě poměrů jejich nezletilého dítěte. Pouze v případě, že není spojení řízení vhodné, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení (ust. § 398a zákona č. 292/2013 Sb.).

3. Konec střídavé a výlučné péče

Jednou z nejvýznamnějších změn novely je odklon od dosavadních forem péče (výlučná, střídavá a společná) a větší důraz na rodičovskou odpovědnost obou rodičů. Nedohodnou-li se totiž rodiče na tom, že dítě zůstává v jejich společné péči, soud nově pouze určí rozsah péče o dítě každého z rodičů a nerozhoduje již o tom, do péče kterého z rodičů a v jaké formě péče bude dítě svěřeno (ust. § 907 odst. 1 a 2 občanského zákoníku).

Mezi rodiči tak odpadnou mnohdy pouze principiální spory o to, zda má být dítě svěřeno do střídavé péče rodičů či do výlučné péče jednoho z rodičů se stanovením styku rodiče druhého. V některých případech se totiž faktické rozdíly mezi výlučnou péčí s rozšířeným stykem druhého rodiče a tzv. asymetrickou střídavou péčí rodičů stíraly; přesto mezi rodiči zůstával tento bod sporným (často pouze z důvodu nejrůznějších mýtů kolujících o té či oné formě péče).

Tato změna by tak měla pomoci snazšímu dosažení dohody mezi rodiči. Současně by měla přispět k lepší komunikaci mezi rodiči, neboť svěření dětí do výlučné péče jednoho z rodičů si pečující rodič mnohdy vykládá chybně tak, že může zcela samostatně rozhodovat i o významných záležitostech dítěte či že s druhým rodičem nemusí v záležitostech dítěte vůbec komunikovat.

Nově soud také může zahrnout do závazného výroku soudního rozhodnutí i stanovení nepřímého styku prostředky komunikace na dálku či právo druhého rodiče na informace, popř. určit další podmínky styku (ust. § 907 odst. 3 a 4 občanského zákoníku). Tak tomu zpravidla bude v případech, kdy je dlouhodobě a soustavně právo druhého rodiče na informace či na nepřímý styk porušováno. Nově tak bude mít soud možnost tyto podmínky styku (např. telefonický kontakt v určený čas) závazně stanovit a v případě porušení bude rodič oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.

4. Posílení dohody rodičů i v případě vydaného soudního rozhodnutí

Na první pohled nenápadná změna ust. § 909 a 923 občanského zákoníku, spočívající v doplnění věty „nedohodnou-li se rodiče“ do těchto ustanovení, znamená poměrně zásadní obrat ve vnímání (i neformálních) dohod rodičů uzavřených při současné existenci soudního rozhodnutí.

Ačkoliv to zákon nestanoví explicitně, účel zákonodárce vyplývá z důvodové zprávy k novele, která k tomu uvádí, že se navrhuje „netrvat na rozhodování soudu za situace, že rodiče jsou schopni se dohodnout na změně svých rodičovských povinností a práv. Tím spíše tehdy, je-li příslušná změna prokazatelně dítěti prospěšná (např. rozšíření péče druhého rodiče)“. Ačkoliv tedy není pozdější mimosoudní dohoda rodičů způsobilá přivodit změnu dřívějšího rozhodnutí soudu, důvodová zpráva potvrzuje, že její existence má za následek, že se soud zdrží dalšího zásahu do poměrů rodiny, ledaže jej zájem dítěte odůvodňuje. Z důvodové zprávy tak vyplývá, že dohoda rodičů má stát do jisté míry „nad“ soudním rozhodnutím, pokud je v zájmu dítěte. Současně připouští, že dohodu může představovat i jen všestranné respektování určitého stavu v rodině, který je v zájmu dítěte, přičemž pak žádný z rodičů nemůže následně namítat, že by byl tento stav právně irelevantní.  Až následující měsíce a roky ale napoví, zda bude tento výklad přijat i ze strany soudní praxe.

Jde-li ale o snížení výživného pro nezletilé rozhodnutím soudu zpětně, nadále platí, že spotřebované výživné nezletilých dětí se nevrací (§ 923 odst. 2 občanského zákoníku). Nově je ale soudu umožněno rozhodnout v takovém případě o přiměřeném snížení dávek výživného splatných v budoucnu.

5. Uvolnění speciálního režimu pohledávek výživného a zvýšení úroku z prodlení u dlužného výživného

Nově je umožněno za úplatu postoupit splatnou pohledávku výživného, o kterém rozhodl soud. Úplata však musí být poskytnuta pouze bezhotovostním převodem. Souhlas soudu k postoupení ale nebude vyžadován pouze v případě, kdy je postupována pohledávka na výživné za úplatu alespoň ve výši jistiny pohledávky v době postoupení (§ 898 odst. 2 písm. e) občanského zákoníku). Nová úprava tak umožňuje pohledávku na výživném postoupit a získat tak finanční plnění dříve či s menším úsilím. K postoupení pohledávek však pochopitelně dochází obvykle pouze za nižší úplatu, než je výše postupované (a zpravidla obtížně dobytné) pohledávky. V takovém případě ale zákon vyžaduje souhlas soudu, je tedy otázkou, zda tato změna vůbec povede k zamýšlenému cíli.

V této souvislosti upozorňujeme, že součástí reformy výživného je i to, že neplacení výživného nadále nebude trestným činem, pokud v daném případě neplacení výživného nepovede k ohrožení dítěte (ust. § 196 trestního zákoníku). V návaznosti na tuto novelu rovněž byl nařízením vlády č. 517/2025 Sb. významně zvýšen úrok z prodlení u výživného pro nezletilé dítě během prvního půl roku, a to ve výši 2,5 promile dlužné částky za každý den prodlení (§ 2 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. 91,25 % ročně. Následně se však úrok sníží na běžnou výši úroku z prodlení, která je vázána na aktuální repo sazbu ČNB (aktuálně úrok z prodlení odpovídá sazbě 11,5 % ročně).

6. Zákaz fyzických trestů

Občanský zákoník nově obsahuje i výslovný zákaz fyzického trestání dětí, když stanoví, že rodičovská odpovědnost zahrnuje zejména péči o tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření (§ 858 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku), a že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření (§ 884 odst. 2 občanského zákoníku). Jde však spíše o hodnotové zakotvení těchto zásad než o změnu s reálnými dopady.

7. Konec předběžných opatření v řízeních o péči a výživě nezletilých

Dosavadní předběžná opatření v řízeních o poměrech nezletilého dítěte nahrazuje nový institut prozatímního rozhodnutí (§ 465a zákona č. 292/2013 Sb.). Klíčovou změnou je, že před jeho vydáním musí soud umožnit všem účastníkům se k návrhu vyjádřit. Soud může o návrhu na prozatímní rozhodnutí rozhodnout jen na základě písemných vyjádření účastníků, ale k projednání věci může také nařídit jednání a prozatímní rozhodnutí vydat až poté (§ 465e zákona č. 292/2013 Sb.).

O prozatímní úpravě poměrů dítěte soud rozhodne dle zákona bez zbytečného odkladu, nejpozději ale až do 3 měsíců (§ 465g zákona č. 292/2013 Sb.). O předběžných opatřeních přitom soudy rozhodují nejpozději do 7 dnů. Doposud hojně využívaná obecná předběžná opatření dle občanského soudního řádu však již soudy nebudou moci v řízeních o péči a výživě nezletilých dětí nadále vydat (budou však moci, tak jako doposud, rozhodovat o vydání předběžného opatření v případě vážného ohrožení dítěte, a to bezodkladně, zpravidla do 24 hodin). Prozatímní rozhodnutí může trvat maximálně po 3 měsíce, soud ale může jeho trvání prodloužit.

Účinná a rychlá ochrana práv, kterou doposud účastníkům institut předběžného opatření poskytoval, tedy s novelou končí; na druhou stranu bude zamezeno vydávání „zbrklých“ rozhodnutí na základě tvrzení a důkazů pouze jedné ze stran.

Zcela zásadním rozdílem oproti předběžným opatřením také je, že proti prozatímnímu rozhodnutí vydanému na návrh některého z účastníků (tedy nikoliv, bylo-li soudem vydáno bez návrhu) není přípustné odvolání.  Odvolání je přípustné pouze proti rozhodnutí, kterým bylo prodlouženo trvání prozatímního rozhodnutí. Pochopitelně tedy vyvstávají otázky, zda vyloučení procesní obrany proti prozatímnímu rozhodnutí vydanému na návrh (zpravidla jednoho z rodičů) neposkytuje prostor nepřípustné svévoli ze strany rozhodujících soudů.

8. Účinnost změn

Ačkoliv velká část odborné veřejnosti volala po odložení účinnosti předmětné novely, a to zejména z důvodu nedostatečného prostoru pro přípravu na novou procesní právní úpravu, ale i z důvodu doposud neřešených rizik, které novela v přijatém znění může přinášet, k odložení účinnosti nedošlo. Novela tak nabyla účinnosti dne 1. 1. 2026.

Dřívější rozhodnutí soudu o úpravě poměrů nezletilých dětí však nejsou nabytím účinnosti tohoto zákona nijak dotčena. V případě změny poměrů odůvodňující změnu rozhodnutí nicméně bude napříště rozhodováno dle zákona v aktuálně účinném znění.

Pokud jde o již zahájená řízení, řídí se od 1. 1. 2026 dle nové právní úpravy; pouze řízení o předběžném opatření zahájená do konce roku 2025 se dokončí podle dosavadních právních předpisů (čl. XVIII novely).

Závěr

Novela přináší řadu dlouho očekávaných praktických změn v oblasti rodinného práva, kterou výrazně zjednodušuje a modernizuje – avšak primárně v nekonfliktních situacích. Vysoce konfliktní rodičovské spory může dle našeho názoru naopak prohloubit.

Novela současně odjímá rychlou a účinnou ochranu v podobě institutu obecných předběžných opatření (o nichž soud rozhodoval nejpozději do 7 dnů) a tyto nahrazuje novým institutem tzv. prozatímního rozhodnutí, o kterém soudy budou rozhodovat do 3 měsíců, a proti kterému není přípustné odvolání. Ačkoliv byla předběžná opatření zejména ve vysoce konfliktních sporech často rodiči zneužívána, není toto řešení z našeho pohledu šťastné.

Spojení řízení o rozvod manželství a o úpravě poměrů nezletilých dětí je naopak vítanou změnou, stejně jako upuštění od některých podmínek smluvených rozvodů, které byly i doposud mnohdy plněny jen formálně. Očekávat lze i více případů, kdy budou soudy rozhodovat o rozvodu manželství (bez nezletilých dětí) bez nařízení jednání. Vítáme rovněž zvýšení úroku z prodlení u dlužného výživného i zrušení nálepek „výlučné“ a „střídavé“ péče, které mnohdy jen z principiálních důvodů bránily dosažení dohody mezi rodiči či které v některých případech vedly k porušování práv nepečujícího rodiče ze strany rodiče pečujícího. Jak se ale novela projeví ve změně dosavadní soudní praxe, ukáží až následující roky.

Pokud již řešíte či plánujete řešit Vaši rodinnou situaci soudní cestou, či pokud potřebujete pomoci zorientovat se v nové právní úpravě, neváhejte se na naši kancelář kdykoliv obrátit.

Mgr. David Řípa
JUDr. Martina Pixová